Historie a Založení Této Kampelky Sum 41
Tato vynikající kanadská punk-rocková kapela vznikla v roce 1996 na předměstí Torontského Ajaxu. Zakládajícími členy byli kamarádi ze střední školy Deryck Whibley a Steve Jocz. Dalším členem kapely byl Dave Baksh, který přichází v témže roce. Název vznikl podle toho, že byl 41. den léta (Summer zkráceně Sum). Na postu basisty se střídá jeden basák za druhým až do roku 1999, kdy přichází do kapely Jay McCaslin a nahrazuje odcházejícího Marka Spicoluka, který později hraje v kapele zpěvačky Avril Lavigne. Díky úspěchům kapel jako jsou Green Day a Blink-182 se pár měsíců po příchodu Jaye Sumům naskytla příležitost podepsat smlouvu se společností Island Records na nahrání alba. Této příležitosti se chopili a své první album vydávají v roce 2000. Jmenuje se Half Hour Of Power (má necelou půl hodinu). Má 11 skladeb a k písni Makes No Difference (podle mě nejlepší na albu) natáčejí svůj amatérský videoklip, který existuje v několika verzích, protože televize jej nechtěla v původní verzi vysílat. Později přeci jen vzniká profesionální klip, který je aspoň trochu zviditelní, ale o žádný velký úspěch se nejedná. Druhé album vydávají v roce 2001 opět u Island records. Jmenuje se All Killer No Filler. Pilotní singl Fat Lip i celé album má velký úspěch a ve světových hitparádách se umisťují na prvních místech (ČR-Zlatá Medůza 11 místo). Natočili 4 videoklipy (Fat Lip, In Too Deep, Motivation, Pain for Pleasure). Vyrovnávají se kapelám jako jsou Blink 182, kterým na Warped Tour dělají předkapelu. Později se vydávají i na vlastní světové turné. Koncerty se ale stávají pro manažera Greiga Noriho noční můrou. Kapela ničí vše co vidí, hotelové pokoje, autobus kterým jezdí na koncerty,... Nakonec jim Greig dává kameru aby všechny své šílenosti natočili a všechny škody zaplatí. Své nahrávky vydávají na DVD Introduction To Destruction na kterém jsou zaznamenány také starší šílené nahrávky. Dalším úspěchem byl singl It's What We're All About, který se stává jednou ze skladeb na soundtracku k filmu Spiderman. Skladba se již objevila v jiné verzi na jejich prvním albu. Tahle verze byla ale mnohem lepší a natočili k ní svůj asi nejlepší videoklip. Podle mínění samotných členu Sum 41 je toto jejich nejhorší píseň. Kapela dospívá a to se také odráží na jejich novém albu, které vychází koncem roku 2002. Album Does This Look Infected? je tvrdší a propracovanější než předchozí alba. Texty jsou také mnohem propracovanější než na předchozích albech. Nejsou už tak infantilní jek tomu bylo kdysi, chlapci si už mnohem více uvědomují dění ve světě kolem nich. Skladby si i přesto stále zachovávají svou melodii. Album se slávou vyrovnává albu AKNF. K pilotnímu singlu Still Waiting, který je Deryckovou reakcí na události v New Yorku 11. září 2001, natáčejí videoklip. Po něm přichází další videoklip k singlu The Hell Song, který je zase o jednom z jejich blízkých přátel, který zjistil, že je nakažen virem HIV. Nakonec ještě vychází poslední videoklip a singl Over My Head (Better Off Dead). Z jejich celosvětového turné také vychází další DVD Shake Bombs And Happy Endings, Live In Tokyo. Kapela se začíná věnovat charitě. Při natáčení charitativního dokumentu v Kongu málem zahynou, když se dostanou do přestřelky. Naštěstí je zachrání jistý Kanaďan Chuck Pelletier z OSN, který nemá ani tušení kdo jsou. Slibují mu, když to přežijí, že po něm pojmenují své nové album, které mělo původně vyjít pod názvem Hot Blonde Snooter Sandwhich. To nakonec vychází, jak slíbili, pod názvem Chuck v říjnu roku 2004. Je opět jiné než předchozí alba. S punk-rockem už toho má společného pramálo, snad na jednu výjimku. Album je na jednu stranu hodně tvrdé a na druhou se tam najdou téměř popové písně. Propagaci zahajují singlem We're All To Blame (jediná píseň napsaná až po incidentu v Kongu) a Pieces, ke kterým natočili videoklipy. Přidavá se také videoklip k Some Say. Videoklip se měl původně natáčet k píseňi No Reason, ale nakonec dostal přednost Some Say. To, že se hoši neomezují jen na jeden styl hudby dokazují například spoluprácí s raperem Ludacrisem na rockovém remixu písně Get Back nebo starší spoluprácí z roku 2003 s Iggy Popem na písni Little Know It All. První polovina roku 2005 byla pro Sum 41 spíše ve znamení koncertů. Chlapci se také objevují v několika filmech a to v dokumentu Punk's Not Dead a také v komedii Dirty Love. V listopadu také vychází na DVD dokument Rocked: Sum 41 in Congo. Tou dobou také kapela oznamuje menší tvůrčí pauzu a plánované nové album, které mělo vyjít v průběhu roku 2006 se odsouvá na blíže neurčenou dobu. Později vychází najevo, že v této době nepanovala v kapele dobrá atmosféra a Sum 41 byli téměř na pokraji rozpadu. Fanoušci jsou alespoň uspokojeni živým albem Happy Live Surprise, které je zaznamenáno z předchozí Go Chuck Yourself Tour, a které vychází koncem roku 2005 v Japonsku. Ve zbytku světa se živák objevuje v březnu roku 2006 pod názvem Go Chuck Yourself. V květnu 2006 se po téměř desetiletém působení rozhodl kapelu opustit kytarista Dave Baksh. Svůj odchod připisuje rozdílným pohledům na další tvorbu kapely. Samotný odchod z kapely byl ale přátelský, protože ostatní členové tušili, že to někdy přijde a první co mu popřáli bylo aby byl šťastný. Zároveň Dave zakládá se svým bratrancem Vaughnem Lalem kapelu Brown Brigade, která bude hrát klasický metal - hudbu, která je Daveovému srdci mnohem bližší. Zbytek kapely také dodává, že budou hledat náhradu pouze pro koncertní účely. Nechtějí, aby byl případný budoucí kytarista plnohodnotným členem kapely což znamená, že by se neměl objevit ve videoklipech ani na oficiálních fotografiích. V půlce roku 2006, kdy Sum 41 začínají pracovat na novém albu, se Jay "Cone" McCaslin zároveň začíná intenzivně věnovat svému vedlejšímu projektu The Operation - později přejmenovaný na The Operatin M.D., který založil s Toodem Morse, jenž působil v kapelách H2O nebo Juliette And The Licks. Svou první desku We Have An Emergency vydávají 20. února 2007. V červenci 2007 je na čase vydat další, již páté studiové album, které nese název Underclass Hero. Jak už to tak u Sum 41 bývá je opět velmi odlišné od předešlých alb. Dalo by se rozdělit na dvě části. Jedna část alba se nese v duchu klasických Sum 41, kteří v těchto písních předvádějí styl podobný své starší tvorbě. Mezi tyto písně také patří pilotní singl Underclass Hero, který obsahuje refrén z jejich starší písně Subject To Change. V druhé, pomalejší, části alba dostávají prostor nástroje jako jsou například akustické kytary, piáno nebo také smyčcové nástroje. Druhým singlem je song Walking Disaster, který v sobě kombinuje obě části alba. Na turné sebou Sumi berou na výpomoc kytaristu Toma Thackera z kapely GobO Skupine Sum 41
Ještě před vydáním desky Coneova vedlejšího projektu rozjíždějí Sum 41 v lednu 2007 svůj onlineový pořad Road To Ruin, ve kterém zveřejňují své šílené nahrávky ze svých koncertů i z jejich zákulisí, jak ničili vše co jim přišlo pod ruku.